Dysplazie a metody posuzování DKK

Dysplazie  kyčelního kloubu u psů je jedna z vážných ortopedických nemocí, která se už dlouhá léta sleduje. Mezi majitele a chovateli psů  koluje okolo dysplazie  kyčelního kloubu a jeho posouzení mnoho nejasností.

MVDr. Jaromíra Ekr– specialista v oboru Posuzovatel dědičných ortopedických vad (DKK, DKL a luxace pately) krátce o tom, co to je vlastně DKK, DKL a luxace pately a jak se v ČR posuzuje :

 DKK, DKL a luxace pately jsou nejčastější dědičně podmíněné ortopedické poruchy psů. Slovo dysplazie je složeno z řeckých slov „dys“, tj. abnormální, a „plasien“, tj. tvar.

Termín dysplazie tedy znamená chybný vývoj kloubů. Poprvé byl použit v r. 1935, kdy Dr.Gerry B. Schnelle popsal dysplazii kyčelního kloubu u psa.

Termín luxace pately jednoznačně uvádí ortopedickou vadu – změnu polohy čéšky v kolenním kloubu.

V ČR se dysplazie kyčelních kloubů posuzuje dle norem FCI ( Fédération Cynologique Internationale), dysplazie loketních kloubů dle IEWG (International Elbow Working Group) a luxace patel metodikou dle Singeltona (prakticky shodná s OFA).

Posoudit tyto ortopedické vady k získání podkladů pro potřeby chovu je oprávněn pouze veterinární lékař, člen Komory veterinárních lékařů ČR, který má osvědčení pro posuzovatele a je zapsán do seznamu specialistů vedeném při KVLČR. Podmínkou pro získání osvědčení je složení kvalifikační zkoušky a členství v Klubu posuzovatelů ortopedických vad KVLČR.

DKK je dědičné onemocnění způsobené interakcí více genů (polygenní dědičnost). V závislosti na plemeni se uvádí index heritability 0,2 – 0,8. Na základě tohoto indexu se dá odhadnout i míra variability fenotypu, která může být ovlivněna i některými faktory vnějšího prostředí.

Složitá genetika DKK ztěžuje vymýcení tohoto onemocnění. Přesto jsou však chovatelské selektivní programy velmi důležité a snižují frekvenci výskytu DKK. Tyto programy – RTG vyšetření- jsou založeny na fenotypové selekci (klinická diagnóza). Tato však ústí do určité fáze, kdy již nedochází k dalšímu zlepšování populace. Řešením je hledání predisponovaných genotypů metodami molekulární genetiky. Žádný konkrétní gen však nebyl dosud identifikován. Proto je v současné době jediná možnost selekce na DKK rentgenologické vyšetření.

Metody posuzování DKK

*Pravidla AVMA (American Veterinary Medical Association)

Těmito pravidly se řídí OFA. Posouzení má pouze obecná kritéria, protože se při hodnocení berou v úvahu rozdíly v RTG nálezech vzhledem k plemeni, pohlaví a věku psa. DKK se klasifikuje do 7 stupňů

normální – 1.výborný, 2. dobrý,3. přiměřený. 4 hraniční

dysplastický- 5. mírně, 6. středně, 7. těžce

*Penn Hip systém (University of Pennsylvania Hip Improvement Program)

Penn HIP systém představuje zcela novou metodu vyšetření kyčelního kloubu u psů, kterou lze využít již u čtyřměsíčních štěňat. Je založen na zhotovení tří rozdílných RTG snímků, a to distrakčního, kompresního a klasického extenzního. Hodnotí se laxita (volnost kloubu) a případné degenerativní změny. Změřený distrakční a kompresní index je pak mírou laxity kyčelního kloubu, která predispozicí pro dysplazii.

*BVA / KC bodové schéma (British Veterinary Association / Kennel Club)

BVA/KC bodové schéma je založeno na posouzení a definování anatomických ukazatelů na kyčelním kloubu (1. Norbergův úhel, 2. subluxace, 3. přední okraj kloubní jamky, 4. horní okraj kloubní jamky, 5. přední efektivní okraj kloubní jamky, 6.  kloubní prostor, 7. zadní okraj kloubní jamky, 8. kloubní hlavice a výrůstky na krčku, 9. změna na hlavici). Tyto ukazatele jsou hodnoceny šestibodovým systémem od 0 do 6 (pro zadní okraj kloubní jamky pouze 5bodovým). Body všech ukazatelů se sčítají pro oba klouby a výsledkem je tzv. „hip status“, který vytváří dobrý přehled o stavu kyčlí psa. Nejlepší ohodnocení je 0, nejhorší 106.

*Švýcarské bodové schéma (DR. M. Flückiger, University of Zurich)

Podobný systém jako BVA/KC, ale výsledek koreluje se stupni FCI. Šest definovaných anatomických ukazatelů na kloubu kyčelním (1. Norbergův úhel, 2. poměr středu hlavice a horního okraje kloubní jamky, šířka kloubního prostoru, 3. předozadní okraj kloubní jamky, 4. subchondrální kost předního okraje kloubní jamky, 5. hlavice a krček, 6. Morganova linie) se hodnotí pětibodovým systémem. Celkový počet bodů u jednoho kloubu je od 0(nejlepší) do 30(nejhorší). Dle počtu bodů jsou klouby hodnoceny do pěti stupňů dle FCI. Tento sytém je blízký posuzování v ČR.

*FCI (Federation Cynologique Internationale)

Současná pravidla hodnocení byla stanovena na kongresu FCI v roce 1991 v Dortmundu 15 členskými zeměmi. Minimální věk pro diagnózu je jeden rok, pro velká plemena jeden a půl roku. DKK se hodnotí těmito stupni: A – 0 negativní, B – 1 hraniční, C –2 lehký, D – 3 střední, E – 4 těžký.

Volně se hodnotí některé anatomické ukazatele, jako je Norbergův úhel, souběžnost (kongruence kloubních ploch), pozice středu hlavice a horního okraje kloubní jamky, tvar hlavice a krčku, tvar předozadního okraje kloubní jamky, artrotické změny.

Komise pro DKK při FCI na setkání v Puerto Ricu v červnu 1997 ustanovila tzv.. Mezinárodní osvědčení pro DKK (International certificate), který řeší a sjednocuje rozdíly s sytému posuzování DKK v různých členských zemích.

čerpáno : Psí sporty