Tento článek byl otištěn v časopise Pes přítel člověka 5/08, napsaný paní
MVDr. Simonou Müllerovou a velice mne zaujal.
O jeho pravdivosti není pochyb.
Držitel, majitel,chovatel, množitel..Toto označení často v kynologii slýcháme.
Držitel je ten, kdo má u sebe psa, ale nemá na něj doklady, nezodpovídá za něj. Celá právní zodpovědnost v dobrém i zlém je na majiteli.
Majitel může se psem nakládat, jak uzná za vhodné - ovšem v souladu se zákony.
Chovatel se již věnuje chovu a je právně majitelem.
Množitel je pak lidový název pro chovatele, který z pohledu okolí množí psy za účelem zisku.
Než se majitel stane chovatelem má mnoho iluzí a ideálů. Je nadšený, když má krásného a zdravého psa, a myslí si, jak je vše snadné. Je zklamaný, když má psa méně krásného a méně zdravého než si představoval , a myslí si, že za vše může chovatel,který je určitě pouhý množitel a podvodník. Jen málokterý majitel má v sobě tolik úcty k druhým lidem, aby si nejprve uvědomil, že i on je bytost chybující a že zdraví a krása se nedají vyrobit ani koupit.
Všichni jsme jenom lidé
Majitelé, vlastnící několik psů, event. začínající chovatelé si často namlouvají, že změní chov, že prospějí plemenu tím, že si vynutí změnu v klubových řádech a že budou razantně postupovat proti množitelům. Málokterý majitel pochopí,že je stále mnoho chovatelů, kteří chovají psy hlavně proto, že je baví šlechtitelská práce. Že chtějí, aby po nich něco zůstalo. Že náklady zodpovědného chovatele jsou tak velké, že je příjmy jen mírně převýší - v lepším případě. A to až po letech.
Kluby to mají velmi těžké. Lidé jsou vesměs závistiví a pomlouvají se navzájem. Snaží se poškodit konkurenci. Někteří radí a hodnotí jen z neznalosti celé problematiky. Pokud máte za rok 1 vrh štěňat, můžete mít štěstí nebo smůlu, ale nic nevíte. To, co se naučíte z jednoho vrhu, je zlomek v chovatelství. Vývoj vašich odchovů záleží i na majitelích a shodách okolností.
Boje a pomluvy jsou ve všech klubech, protekce pro velké chovatele je velmi častá, upřednostnění krycích psů u poradců chovu taktéž. Mnoho rozhodčích se domnívá, že známý chovatel nutně musí mít super psa, jinak by na výstavu ani nešel. Nechtějí si ho také znepřátelit. Začínající majitelé neumí psa vystavit, tím se jim ztíží situace dvakrát. Je velmi těžké prorazit v již zaběhnutých kolejích. Problém protekce vyřeší zcela neznámý rozhodčí, pokud se předčasně neseznámí s pomocníky v kruhu. Zcela běžně pomocníci v kruhu radí rozhodčímu k čemu přihlédnout, a vím, že rozhodčí reagují skutečně různě. Znám osobně i několik rozhodčích a poslouchám jejich příběhy.Velice si vážím třeba pana Lothariho z Německa, který s námi večeřel a přesto naprosto nepřihlédnul ke známosti u psů členů výboru klubu v Rakousku. Pravda je, že na rozdíl od českých rozhodčích dal minimum VD, takže nikoho nezklamal.
Vady musí být pod kontrolou
Všechny rasy psů jsou zatížené různými vadami. Do problému proniknete pouze v případě, že chováte. Jako majitel se můžete setkat s různými variantami a uděláte si předčasný obrázek. Utečete od vad srdce u bulteriérů k rotweilerům a dostanete se opět k agresi (ale jiného původu než u bulíků) a k dysplaziím. Koupíte kavalíra a máte polovinu populace opět se srdeční vadou, u vlkodava taktéž. Těžké kožní problémy u kokrů, basetů či šarpejů bývají také život ohrožující.
Před negativními dopady civilizace neutečeme. A neutečeme ani před lidskými vlastnostmi. Lidé budou skrývat. Budou se snažit získat prospěch.
Ale přesto jsou mezi námi chovatelé, kteří jsou čestní a nemyslí na peníze. Je i mnoho majitelů, kteří pochopí, že zdraví a krásu psa jim žádná smlouva nezaručí a je to čistě věc jejich osobního štěstí anebo, chcete-li, osudu, jaký je jejich pejsek.
Situaci zhoršují veterináři nemajitelé nebo nechovatelé. Veterináři by nejraději vyřadili z chovu všechny jedince, kteří mají i drobné vady. Neznám téměř veterináře, který zastává názor, že vyřazováním lehce nemocných psů se zúží chovatelská základna a chov nebude pokračovat. (O vážných vadách nemluvím, ty jsou samozřejmě vylučující.)
Jen kladným přístupem k chovu, jen podporou chovatelů a zveřejněním vad bez vyřazování z chovu se dá udělat něco dobrého pro další chov. Vady musí být pod kontrolou a chovatelství by mělo mít podporu veterinářů. Veterináři by vyřadili každého psa s demodikozou bez ohledu na okolnosti : zpanikaří majitele, že pes je dědičně nevyléčitelně nemocný. Je to jen část pravdy. Doktor vypadá zkušený, znalý a majitel mu zcela podlehne. Majitelé, kteří nemají zájem dále chovat a neznají celou problematiku, chtějí, aby klub vyřadil všechny částečně nemocné psy. Jsou-li ovšem vady srdce, ledvin, povahy a češky u jedné rasy obvyklé, je tento postup zcela nereálný. Při příliš přísných požadavcích dojde jen k podvodům a skrývání. Nikdo by nemohl chovat. A český člověk se toho nevzdá. Přibylo by psů bez PP, protože mnohým lidem na průkazu nezáleží. I nadále by se množili nemocní psi a ještě by se nevědělo, z jakých jsou spojení.
Potřebujeme spojit síly
Pokud dnes někdo přizná problém ve svém chovu, konkurence ho nejspíš pomluví a zničí. S daleko větší pravděpodobností ho však zničí majitelé, kteří se nevyznají, ale nevědí to. Na fórech ho pomluví naprosto dokonale. Velcí chovatelé proti sobě nepůjdou, protože vědí, že každá šlechtitelská práce nese dobré i zlé, ale nedá se spočítat ani předvídat dopředu. Zatímco začátečníci si myslí, že chovatel je břídil, když nezvolí správné spojení rodičů.
Množitelů máme v republice také mnoho, mají psy v boxech, malých kotcích, špinavých sklepech. Přesto ochránci přírody ani veterináři jejich činnost nezastaví. Jsou to množitelé psů s PP i bez PP. Neukáží vám chov, nevidíte rodiče. Anebo vidíte a ze soucitu si pejska odvezete. Nedovoláte se podpory od klubu ani státních organizací. Není dost předpisů anebo se bojí kluby tyto lidi zastavit.
Chtěla bych poprosit všechny majitelé pejsků, aby byli shovívaví k chovatelům, aby si důkladně vybrali, odkud štěně koupí, a respektovali přírodu a vývoj. Sledujeme evoluci druhu, lidského i zvířecího. Žádný živočišný druh nebude zdravější a krásnější, dokud nezměníme myšlení a postoj k přírodě. Nemocné děti a zvířata vyrábíme sami nepřímo, jen se to snažíme svést na jednotlivou osobu.
Pokud vidíme týrání zvířat, měli bychom se mu postavit. Kéž jsme vždy dost silní a stateční, abychom se dokázali postavit i proti tomu, koho známe. Potřebujeme spojit síly a být si vzájemně podporou.
Motto mého života zní : „Žij tak, abys byl pyšný, když o tobě říkají pravdu!“ Jeho autorem jsem já sama.
MVDr. Simona Müllerová