Tento text v originále napsala a zpracovala paní JENNIFER JEWELL, majitelka chovatelské stanice „JEWEL´S“, která také dala souhlas k dalšímu umístění na našich stránkách, za což velice děkujeme.
Článek je věnován šarpejům, kterým chybí charakteristický znak jednobarevného zbarvení. Tito psi jsou převážně dvoubarevní a nesou originální název „Flowered“. V překladu toto slovo znamená květovaný.
Další zajímavosti na stránkách Jennifer Jewell : www.shar-pei.com
Flowered 
Flowered Flowered
Odkud se vzal?
Tuto otázku si položí chovatel šarpejů v době, kdy se při porodu objeví štěňátko jiné než jednobarevné. (Ve většině případů bývají tato štěňata dvoubarevná.) Štěně bude chovatelem označené jako "s jedinečně rozvrženou barevnou hlavou a skvrnami té samé barvy vystupující převážně z bílé srsti". Toto je pravděpodobně první setkání chovatele s Flowered Shar-Pei.(Květovaný šarpej),
Dlouholetý chov šarpejů v USA sahající v některých případech do 8-15 generace ukazuje, že různé barvy jsou podstatnou částí chovu tohoto zbarvení. Konzistence typu a barev se nemění. Přítomnost genu odpovědného za účinek květovaného zbarvení byl zadokumentován v oficiální čínské plemenné knize Shar-Pei, počínaje úplně prvním zaregistrovaným šarpejem v USA a pokračuje v pravidelných dekádách.
Rozdílnost má kořeny v Číně a tvoří část rozvoje procesu "vytváření" rasy v USA, kde je tento chov silně ovlivněn genem tzv."Fundation stock", čili skupinou psů, dovezených do USA, kde pak vytváří podstatnou část chovu. Díky předkům, téměř 90% dnešních šarpejů se může dopátrat k jednomu nebo k několika úplně prvním z 20 šarpejů zaregistrovaných u CSPCA (Chinese Shar-Pei Club of America). Je tedy předpoklad, že každý žijící šarpej v USA nese květovaný gen někde ve svém rodokmenu.
(HKKA 73/3046) bylo narození pěti štěňat :
Down Homes China Souel (první šarpej který byl zaregistrovaný u CSPCA,nese registrační číslo 1), Down Homes China Will, Down Homes China Faith, Down Homes China Love, Down Homes China Hope.
Prakticky u jakéhokoliv šarpeje v USA můžeme v předcích nalézt jednoho z těchto jmenovaných psů, kteří jsou považování za přímé potomky flowered shar-pei. Jelikož je květovaný gen recesivní, zároveň pes jako i fena musí být jeho nositeli, aby bylo možné jej dál předávat. Dřívější studie prokázala, že i jiní, nepříbuzní šarpejové byli taktéž nositeli tohoto genu, včetně : Down Homes Clown Nose Buddha, Down Homes Don Car, Down Homes Lady Charcoal, Down Homes Rust Copper, Chico´s Ro Ro II a Oriental Lion of Ng Wai Lut.
Mnoho květovaných genetických linií sahá až k prvním šarpejům zapsaných rovněž v orientálních rodokmenech. Podle dostupných údajů plemenné knihy CSPCA ukazuje nejstarší záznam na šarpeje jménem Tai Tsui, pravděpodobně první zaregistrovaný vlastník flowered genu.Většina informací nacházejících se v zahraničních rodokmenech, které se shromažďovaly v Hongkongu společně s Kowloon Kennel Association, Japanese Kennel Club, méně kompletní údaje z oblasti Taipei,Taiwan a Austrálie. Postrádaly se data narození nebo barevných rázů.Mnoho psů bylo patrně popsáno jako "tečkovaný". Pojem flowered byl zaměněn vhodným názvem, ale význam zůstal stejný.
Celkově více známých krycích psů, kteří ovlivnili americké chovy, má ve svých předcích přímé představitele květované linie nebo psy nesoucí přímo tento gen. Týká se to i slavných šampiónu CSPC jako byli : GK´s Patrick of Bruce Lee, Brush Creek A´Capella Chang, Gold´s Black Magic, Shir Du Bang nebo Boawnchiens Argie Foo Chew. Nelze tvrdit, že tito psi předávali skutečně flowered potomstvo, pouze vysvětluje, že z těchto stejných linií pochází také hodně pozoruhodných vítězů. Není jisté, jak se šarpej vyvíjel. Faktory které ovlivnily tuto rasu můžou zahrnovat geografické hranice, ale také faktory prostředí (sociální) stejně jako přímý zásah člověka. Jelikož Hongkong byl po celá staletí hlavním přepravním portem, mnoho ras se dostalo za hranice Orientu. Čau-čau, mops, akita, pekinéz, ale také představitelé jiných ras jako je mastif či buldok mohly přispět k vzniku rasy čínského šarpeje. Nejbližším příbuzným šarpejů je pravděpodobně čau-čau - jediné plemeno, které se stejně jako šarpej pyšní modrým jazykem.
Kvůli velkým hladomorům v Číně bylo po mnoho let hodně psů vyhubeno. Byli konkurencí pro limitovanou dodávku potravin. Dokonce dnes, v jistých částech světa jsou psi pokrmem.Co určuje plemeno jako čistokrevné plemeno je schopnost se stále dokola rozmnožovat se stejnými vlastnostmi z generace na generaci. Osvědčilo se to v případě flowered shar pei.
Dnešní šarpej se snadno rozlišuje jako plemeno, leč zřídka nalezneme dva libovolné jednotlivce identické. Standard uznává dvě délky srsti i různá zakroucení ocasu. Uši mohou být velmi malinké, stočené až po veliké a rovné. Vrásky na hlavě a různé velikosti čenichu vytvářejí každému šarpeji jedinečný výraz a vzhled. Má mnoho barev, včetně modré, která se poprvé objevila v r.1985, víc než 11 let poté, co se v USA šarpejové objevili ve větším množství. V dalších článcích se můžeme dočíst, že „květovaný nebo skvrnitý“ šarpej je pes, u kterého je hlava v 75%jednobarevná a může vypadat jako obrácené " ^ ". Dezén je vytvořen ze temenem hlavy. Tělo má minimálně 50% bílé barvy se skvrnami a tečkami v barvě hlavy rozseté nepravidelně po těle. Květovaný šarpej se může vyskytovat v každé základní barvě, včetně modré i sobol. Vzory součastných květovaných šarpejů jsou téměř identické jako měl
Down Homes Sweet Pea, šarpej,
V dnešní době není jiná rasa tak důkladně výrazná jako flowered sharpei. Zde je však nutné odlišit šarpeje v barevném rázu „pálených skvrn“, (obr) s bílou náprsenkou, bílýma tlapkama, břichem a špičkou ocasu od opakujícího se , svým způsobem unikátního květovaného vzoru.
Několik nadšenců projevilo zájem o uznání oblíbených květovaných šarpejů . Jednou z nich byla i Susan Tunzi, později zapisovatelka v CSPCA. Už v osmdesátých letech zapsala následující psy : Winston C (1978 krémově-skvrnitý pes), Griselda (1979 hnědá-skvrnitá fena ) a Pretty Boy Floyd (1982, světle žlutohnědý-skvrnitý pes). Chovatelská stanice Tunzi se věnovala květovaným šarpejům. Susan a její manžel Milton Tunzi započali chovný program obohacený mnohonásobnými vrhy. Více než 30 šarpejů pocházejících z různých vrhů pobývalo na jejich farmě v Petaluma v Kalifornii. Velkým přínosem pro milovníky květovaných šarpejů byl právě Milton Tunzi, který měl doktorát zoologie se specializací genetiky. Jejich chovatelský program byl vědecký a velmi naučný, zároveň důkladně zadokumentovaný a mnoho těchto dat dnes slouží jako základní informace plemenné historie. Většina z těchto údajů tvoří základní a důležité informace se zjištěním, že květovaní šarpeji jsou nerozlučně spojeni s historií této rasy.
Během tohoto období oznamovali a zapisovali chovatelé šarpejů v Americe své květované vrhy. Chovatelé z Oklahomy, Ohia, Texasu, Floridy, Pensylvánie i Michiganu nacházeli tyto květovaná štěňata mezi jednobarevnými, po jednobarevných rodičích. Registrace ovšem nebyla důsledná. Některá štěňata byla zapsána jako „čokoládovo-bílá zatímco jiná jako „žlutohnědá-skvrnitá“. Některá z nich mohla být nositeli genu „irské skvrny“ (pálená s ponožky) a nebyla pravými flowered. Protože fotografie štěňat nebyly dokládané k registraci, nebylo tak možné zjistit, která jsou květovaná a která jen špatně zapsána.
Vývoj květovaných šarpejů byl v této době v Americe přerušen náhlým incidentem.
Jedna z chovatelů šarpejů Ruby Borden umístila reklamní fotografie bílo-černého vrhu v oficiálním klubovém magazínu (CSPCA) The Barker. Mnoho uznávaných chovatelů jednobarevných šarpejů se tato reklama velice dotkla a urazila, zároveň tak vyvolala chaos a bouřlivou diskusi. O to víc bylo zvláštní tvrzení Matgo Law (člověka, který jako první vyslal do USA geny Flowered), že skvrnitost u psů není v Číně akceptována a je potřeba tyto psy vyloučit z chovu .
To byl velice diskutovaný problém, jelikož zavázaný standart CSPCA považoval květované zbarvení jako nežádoucí a nesprávné a jako psy mající značné genetické vady (v pozdější době se už berou jako vady vyřazující psa z chovu). Výsledkem těchto bouřlivých debat bylo učiněno rozhodnutí o zákazu propagace „nežádoucích psů“ členy CSPCA v časopise The Barker. Hlavním argumentem trvajícím na tomto rozhodnutí bylo tvrzení Číny, která s tímto nesouhlasila. Faktem zůstává, že tento problém nebyl vážně diskutován.
Někteří se obávali, že příliš mnoho změň v plemeni znemožní uznání v AKC, jiní trvali na tom, že flowered šarpeji jsou výsledkem dávného křížení jiných ras. Náhle byl úmyslný chov „chybných“ psů považován ze neetický. V té době byla CSPCA ještě mladou organizací. Většina chovatelů se znala a spoléhala na sebe v informacích, prodeji i podpoře. Pověst byla pro ně velice důležitá a nikdo nechtěl být vyvržencem pro úmyslnou degradaci plemene .
Bezprostřední reakcí bylo zmenšení počtu registrovaných flowered. Málokdo chtěl aby se ostatní dozvěděli, že jeho pes / fena produkuje takzvanou „hroznou chybu“. Naštěstí před začátkem tohoto incidentu Milton Tunzi společně s William W. Morrison (matrikář a jeden z velmi důležitých členů CSPCA, přítel M Tunze) zveřejnili první a jedinou genetickou studii skvrnité variance plemene.
Morrison v důsledku používat v CSPCA registrační soubory přispěl tak „Analýzou výskytu skvrnitých psů v CSPCA“ do registru plemenné knihy, zatímco Tunzi doložil „genetické výsledky“. Co mohlo být pouhým zajímavým článkem v The Barker , se vlastně stalo trvalým zápisem v chovných knihách registru CSPCA (číslo plemenné knihy 3).
Morrison zanalyzoval všechna zaregistrována krytí, která nastala mezi 14.listopadem 1976 až do 30.4.1982, kdy vrhy byly zapsané v CSPCA.
Toto číslo nezahrnovalo štěňata utracená, mrtvá při porodu i po něm nebo nikdy neregistrována. Termín „strakatý“ byl použit k indetickému „skvrnitý a vyloučeni byli rovněž tečkovaní, grošovaní a s pálenými skvrnami.
Bylo objeveno, že 4,6% z 3.185 štěňat, která byla z 881 vrhů, bylo skvrnitých. Tunzi použil Hardy-Weinbergův zákon, který se používá ve vývojové zemědělské genetice, která říká, že pokud 5% potomků je fyzicky identifikováno s určitým znakem, pak přibližně 1/3 celé populace vlastní tento gen.
Aby upřesnil tato čísla, od r. 1982 do okamžiku než CSPCA dodala plemenné knihy AKC (1991) bylo prakticky nemožné dovážet nové linie do USA. Mateřský klub CSPCA vydal příkaz , (pravděpodobně aby se ochránili před bezohlednými cizími chovateli) aby při dovozu šarpejů z nepříbuzných chovů, importovaný pes nebo fena byl zaregistrován a musel mít přinejmenším 6 štěňat ve dvou vrzích. Po dovršení 6 měsíců byla štěňata ohodnocena skupinou expertů, aby bylo dosaženo čistosti a věrohodnosti vytvářeného chovu. Jedno špatné ohodnocení psa mohlo způsobit ztrátu registrace v CSPCA celé skupiny. Zavření plemenných knih pro zahraničí chovatele zvedlo cenu rodících se štěňat až na hranici možností. Cena 8 týdenního štěněte v 80.letech byla 3.500,- dolarů. Pár lidí bylo ochotných investovat čas a nelitovat námahy zúčastnit se tohoto projektu a také proto nebylo prakticky žádné štěně dovezeno do USA. Důsledkem omezeného genetického výběru se všechny chovatelské linie v Americe staly velmi příbuzné a výsledkem bylo, že šarpejové v USA měli podobné zdravotní problémy a genetické vady. Bereme-li v úvahu, že flowered gen je recesivní jednobarevnému , tak po jednobarevných rodičích, narodí-li se flowered šarpej, tak pes i fena musí být nositeli tohoto genu. Připuštění dvou flowered může způsobit narození celého květovaného vrhu, jestliže nebyly přítomné jiné dominantní geny.
Příkladem je krytí psem Jewel´s Rascal´s Mak´n Mischif (flow,apricot dilute) s fenkou Lo Foo Lau Jewel´s La Fleur (flow chocolate dilute). V pěti generacích těchto uvedených psů se nevyskytoval ani jeden květovaný šarpej. Pozoruhodná je také skutečnost, že v 62 předcích po 6 generací byli jen dva psi dvoubarevní (5-6 generace). Oba psi pocházeli ze známé nadace „Fundation Stock“ a byli nositeli flow.genu. V tomto chovu bylo narozeno 7 štěňat po dvou vrzích. Všech 14 štěňat bylo dilute flowered s jedinečným vzorem hlavy " ^ ". Žádné z nich nemělo vady popsané standardem (stojaté ucho,dlouhá srst). Kromě jedinečného květovaného zbarvení byla tato štěňata totožná s jednobarevnými. Některá měla lehce zabarvený jazyk, ale toto bývá i u jednobarevných.
V dopise publikovaném v originální chovatelské plemenné knize č.3 CSPCA zaslaným tajemníkem Hong Kong Kennel Club (sdružený s London Kennel Club a Federation of World Wide Kennel Club´s) s datem 15.7.1975 se píše ":….my se vynasnažíme najít ty správné jedince (sharpei) a snažíme se vyhovět. Děláme podrobná šetření s cílem zkompletovat popisy ze kterých by vzešel právoplatný standard této rasy. Dokud nebudou hotové závěry, nemůže být žáden z nich považován za korektní v typu a nemůžeme proto ani žáden z nich považovat za konečný pro registraci…“
Vzhledem k tomu, že v té době bylo v Orientu 15-20chovatelů, nebyl žáden z nich schopen vytvořit standard na kterém by se ostatní shodli.Krátce po tomto dopise Hong Kong Kennel Club přijal konečně standard rasy, který se ukázal jako velmi odlišný od přijatého v USA.
Zajímavé bylo, že v roce 1975 v Číně a ani v Hong Kongu neexistoval žádný oficiální standard rasy a ani po 14 letech neměl stále žádnou úroveň, dokumentaci nebo reálnou studii směřující k cíli jeho dotvoření. V porovnání s CSPCA, která do roku 1989 vlastnila a disponovala rozsáhlou dokumentací, přísně vedenou knihou odchovů a také fotografiemi každého zapsaného šarpeje od vzniku klubu. Ohlédneme-li se zpět, nemohli zakladatelé CSPCA vědět, že výsledek této dokumentace bude schválen. Úmyslem prvních chovatelů bylo zachránit toto vzácné a nešťastné zvíře od pokraje vyhynutí ze společnosti, která se o něj tak málo starala.
V podstatě bylo rozhodnuto o vyloučení flowered sharpei z výstavních kruhů, opírajíc se o neoficiální standard napsaný stejnými chovateli, kteří používali květované šarpeje ve svých chovných programech, tak jakoby byli v dobrém chovném typu.
Následovali Matgo Lawa, majitele legendární chovatelské stanice Down Homes, který se zapsal nejen k záchraně a vytvoření rasy pocházející z jeho rodné vlasti Číny, ale i tím, že plemeno úspěšně prosazuje po celém světě, neústupně tvrdil, že šarpej by měl být jednobarevný bez rozumného vysvětlení „ PROČ ?„
V době, kdy byl chov odstartovaný k popularitě a cena začala rychle stoupat, objevily se konflikty a obvinění mezi orientálními chovateli. Každý z nich doufal, že zdiskredituje ostatní chovatele a stane se tak hlavním vývozcem rasy. Tito chovatelé měli malé znalosti týkající se genetiky šarpejů.Do okamžiku otištění fotografie malého roztomilého šarpeje na titulní straně v Life Magazin, znalosti o rase byly téměř nulové. Malé znalosti o chovu rozdělily plemeno v různých oblastech i typu.
Farmáři jej používali k ochraně skotu, jiní jej prodávali jako zdroj potravy. Šarpej má také nezaslouženou pověst bojového psa, pravděpodobně z mylného přesvědčení, že byl spleten s plemenem, které bylo šlechtěno jako speciální bojové plemeno pro boje a gambling v Macaw. Měla to být kombinace několika psů, která zahrnovala mastify, teriéry a pravděpodobně domácí šarpeje. V této části světa nebyli psi považování za domácí mazlíčky, ale používali se pouze k účelnému využití.
Posuzovatel Klubové výstavy šarpejů v Phoenix v Arizoně, konané v listopadu 1990 Matgo Law, mluvil o rozdílech v typu šarpejů chovaných v USA. Poznamenal „…v době, kdy jste (američané) pomáhali zakládat chov této rasy, změnili jste její typ. Jdete jinou cestou než já. Lidé dělají věci podle vlastního uvážení. To není záležitost dobrá ani zlá...“
Faktem však zůstává, že se prokázalo dokumentací shromážděnou CSPCA, že gen flowered přišel z Orientu a byl skutečnou a nespornou součástí „Fundation Stock“ (středisko základního chovu) odkud pochází většina potomků našich současných šarpejů. Díky fotografiím si uvědomíme, že tento gen se za posledních dvacet let nezměnil z generace na generaci. Kromě odlišného zbarvení není rozdíl mezi „květovanými“ a „jednobarevnými“.Nakonec zjistíme, že květovaní nemají žádné zvláštní zdravotní problémy nebo problémy v temperamentu.
CSPCA i nadále uznává jednobarevná štěňata, pocházející z vrhu ve kterých se objevila štěňata květovaná. Kdyby členové klubu skutečně věděli, že skvrnitost je efektem dřívějšího křížení jiných ras, žádné ze štěňat, které pocházelo z vrhu s květovaným by nebylo zapsáno do registrace plemenné knihy.
Flowered šarpej mohli být dnes tak populární jako jiné barvy, kdyby nebyla skutečnost, že po tak dlouhou dobu mnoho z nich nebylo registrováno nebo bylo utraceno ihned po narození, aby byla ochráněna pověst chovatele psa nebo feny.
Zdá se, že v poslední době květovaní zažívají svůj šťastný návrat, hlavně kvůli své neodolatelné jedinečnosti. Stejná je i skutečnost, že lidé kteří jej vlastní, chovají nebo se jen tak těší z této rasy necítí tlak či diskriminaci, co se variace týče.Nadále není řečeno, že flowered bude jednou uznán AKC a vpuštěn do výstavních kruhů, tak jako se našla výjimka i v jiných klubech.např. World Wide and States Kennel Club. Různí chovatelé jsou jednotní v podporování květovaných.
Ironicky podobná situace nastala v případě vývoje jiné rasy zaregistrované v AKC, německého ovčáka. Bílý ovčák byl diskvalifikován z konkurence výhradně na základě barvy. Co je důležité, nejsou nositeli žádných genetických vad a nemají ani povahové problémy či jiné defekty. Navíc, základ chovu, který hrál velkou roli ve vývoji dnešních německých ovčáků, byl nebo je přímým potomkem bílého německého ovčáka nebo nositeli genu odpovědného za tuto barvu.
A právě prapředek v psí linii prvního na světě zaregistrovaného německého ovčáka v roce 1899 byl bílý.
Roger Hilbert, expert na WGSD (zkratka NO) uznávaný německý odborník této rasy řekl :
„Žádný dobrý pes nemá špatnou barvu "
Babu od Stržského dubu , nar. 8.7.2006